Tomáš Sedláček se narodil jako nejmladší ze čtyř dětí v rodině vojenského důstojníka. Absolvoval kurz pro důstojníky v Litoměřicích a Vojenskou akademii v Hranicích.

V roce 1938 byl jakožto poručík dělostřelectva jmenován velitelem dělostřelecké baterie. Po okupaci byl přidělen jakožto cenový referent k okresnímu úřadu v Jilemnici. V roce 1940 odešel tzv. balkánskou cestou (přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko a Bejrút) do Francie a na jaře byl přidělen k 1. československé pěší divizi ve Francii. Po porážce Francie uprchl do Velké Británie, kde vstoupil do řad Československé smíšené brigády a absolvoval řadu vojenských kursů, včetně parašutistického výcviku.

V roce 1944 byl zařazen mezi důstojníky přesunující se do Sovětského svazu, kde se stal příslušníkem 2. československé paradesantní brigády. Útvar bojoval v Karpatech a posléze byl v rámci pomoci Slovenskému národnímu povstání shozen na Slovensku. Po porážce povstání Sedláček spolu se zbytky brigády pokračoval v odporu v oblasti Nízkých Tater, v únoru přešel i s ostatními přeživšími frontu.

Po osvobození Československa byl povýšen na majora a absolvoval Vysokou školu vojenskou v Praze. Poté se stal přednostou operačního oddělení 11. pěší divize v Plzni (léto 1948). Od roku 1949 učil na Vysokém vojenském učilišti v Praze.

 

21. února 1951 byl zatčen a po mučením vynuceném podpisu (v hradčanském domečku) odsouzen ve vykonstruovaném procesu za údajnou velezradu a špionáž.

Byl vězněn ve Valdicích, na Mírově, v Leopoldově a táboře Bytíz při příbramských uranových dolech.

 

Propuštěn byl 11. května 1960, poté pracoval jako skladník u Pražské stavební obnovy. 

 

Po listopadu 1989 se dočkal rehabilitace. Byl předsedou revizní komise Konfederace politických vězňů, předsedou Československé obce legionářské a pracoval v Ústřední rehabilitační komisi MNO. V roce 1999 byl povýšen do hodnosti generálporučíka, 

14. listopadu 2008 pak do nejvyšší vojenské hodnosti armádního generála.