Jiří Potůček (* 12.7.1919, + 2.7.1942 ) z paradesantní skupiny Silver A je téměř neznámý, přitom patří k velkým  postavám českého odboje. Bývá poněkud opomíjen, protože jeho činy jsou uváděny jako okrajová součást velkého dramatu kolem atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
Ve skutečnosti to byl mimořádný hrdina a zůstává velkou postavou
českého odboje.

 

Mládí

Jeho otec sloužil u hraběte Šternberka na panství v Jižních Tyrolích, kde se 12.7.1919 v Brunecku (Itálie) Jiří Potůček narodil. Krátce po jeho narození se rodina z ekonomických důvodů přestěhovala zpět do Čech do Vranova u Rokycan. Obecnou školu navštěvoval v místě bydliště a po jejím ukončení pokračoval na měšťance ve Stupně. Následně absolvoval jednoletý učební kurz obuvník-gumař v Radnici. Poté nastoupil do učení i u fy. Baťa ve Zlíně kde později pracoval jako instruktor v gumárně. 

 

V exilu

U Bati postupně pracoval v různých provozech a jelikož dobře ovládal i cizí jazyky byl v roce 1938 odeslán na filiálku do Jugoslávie, odkud následujícího roku odešel do Francie, kde vstoupil do Československé zahraniční armády (14.1.1940). Byl zapsán jako vojín do stavu telefonní roty. Do Británie se dostal na lodi Ville de Liege a byl dne 26.6.1940 zařazen do štábní roty 1. československé smíšené brigády. Dne 28.10.1940 byl povýšen do hodnosti svobodníka a přeložili k telefonní četě štábní roty. 

 

Nasazení

Dobrovolně se přihlásil k výcviku pro zvláštní operace. Při výcviku prokazoval výborné výsledky v radiotelegrafii, a proto byl včleněn jako radiotelegrafista do výsadku Silver A, který byl určen jako řídící výsadek. Po několika odkladech byl spolu s Alfrédem Bartošem a Josefem Valčíkem vysazen nedaleko obce Senice u Poděbrad a to v noci z 28. na 29.12.1941. 

Přes počáteční problémy s umístěním vysílačky byla tato ukryta v kamenolomu Hluboká poblíž osady Ležáky, kde byl J. Potůček i úředně zaměstnán jako noční hlídač. Dne 15.1.1942 se mu podařilo navázat rádiový styk z Vojenskou radiovou ústřednou v Londýně, za což byl povýšen do hodnosti desátníka.VRÚ předal v následujícím období velké množství cenných zpráv a to nejenom od Silver A, ale i od V. Morávka, PVVZ a Úvodu. Dlouhou dobu právě jeho radiostanice nesoucí jméno Libuše byla jediná, která udržovala rádiový styk s Londýnem. 

Po likvidaci osady Ležáky a smrti Alfréda Bartoše se Jiří Potůček stal posledním žijícím členem Silver A, po jeho stopě šlo už v této době gestapo a tak bylo brzy odhaleno i další útočiště v Bohdašíně na Náchodsku. Za pomoci několika obětavých spolupracovníků, došlo ještě k přemístění vysílačky do osady Končiny, kde se Jiří Potůček skrýval v chalupě u Burdychů. Dne 30.6.1942 Gestapo spolu s četníky obklíčilo osadu Končiny a provedlo razii. Jiří Potůček si dokázal prostřílet cestu z obklíčení, ale byl úplně bez prostředků, nedostatečně oblečen a definitivně přišel o vysílací stanici. Chtěl hledat pomoc v Pardubicích, ale vyčerpán usnul v lese mezi obcemi Trnová a Rosice, kde jej dne 2.7.1942 ve spánku zastřelil český četník. 

24. června 2002 byl in memoriam povýšen do hodnosti podplukovníka.

 

Vyznamenání

1942   Československý válečný kříž 1939

1944   Pamětní medaile československé armády v zahraničí 

           se štítky Francie a Velká Británie

1945   druhý Československý válečný kříž 1939

1949   Československý vojenský řád Za svobodu

1968   Řád rudé zástavy 

 

Operace Silver A

Úkoly operace. Úkolem této operace bylo vysazení speciálně vyškolených parašutistů na území Protektorátu k zajištění rádiového spojení s Londýnem. K tomu byli vybaveni vysílačkou s krycím názvem Libuše. Druhým úkolem operace bylo vytvoření střediska, které by koordinovalo činnost dalších vysazených parašutistů. Nejdůležitějším úkolem skupiny však bylo kontaktovat št. kpt. Morávka z odbojové organizace Obrana národa (Tři králové) a jeho prostřednictvím řízený zdroj v Abwehru agenta A-54, Paula Thümmela, což byl nejdůležitější německý informátor zpravodajského oddělení exilové československé vlády během 2. světové války.

Průběh operace. Letadlo se skupinou odstartovalo 28. prosince 1941, seskok byl proveden po půlnoci 29. prosince 1941. Původně plánované místo výsadku se nacházelo poblíž obce Vyžice u Chrudimi, avšak kvůli nepřesnosti navigace seskočili u 40 km vzdálené obce Senice u Poděbrad. Josef Valčík, který vyskakoval z letadla jako poslední, ztratil po seskoku kontakt s oběma zbývajícími členy svojí skupiny. S velitelem Alfrédem Bartošem se setkal 31. prosince v Mikulovicích. Bartošovi se podařilo navázat kontakt s odbojáři (doc. Krajinou z ÚVODu, škpt. Morávkem a představiteli sokolské odbojové organizace JINDRA). V Pardubicích začala skupina budovat rozsáhlou síť spolupracovníků, která měla v době své největší aktivity více než 140 členů. Za pomoci jejích členů se podařilo zajistit několik ilegálních bytů a také oficiální zaměstnání pro Alfréda Bartoše a Josefa Valčíka. Josef Valčík pracoval jako číšník v hotelu Veselka.

Radiotelegrafista Potůček navázal spojení s Londýnem 15. ledna 1942 z lomu Hluboká u Miřetic. Protože hrozilo zaměření vysílačky, byla postupně přesouvána do rybářské výzkumné stanice na sádkách u Lázní Bohdaneč, mlýna v Ležákách a školy
v Bohdašíně u Červeného Kostelce.

Navázání spojení s Thümmelem prostřednictvím štkpt. Morávka se podařilo. V obci Lázně Bělohrad skupina zařídila záchytný bod pro ostatní parašutisty u knihaře Vojtíška. Tímto místem prošli později i další vysazení parašutisté. V březnu 1942 začalo hrozit skupině prozrazení. Josef Valčík dostal rozkaz odejít do Prahy, aby pomohl s naváděním bombardérů 

na plzeňskou Škodovku. Poté se připojil ke skupině (výsadku) Anthropoid a pomáhal s přípravami atentátu na Heydricha.

Po atentátu se ukrýval se šesti dalšími parašutisty v kryptě pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje (pův. Karla Boromejského), kde po hrdinném boji proti mnohonásobné přesile spáchal sebevraždu 18. června 1942.

V polovině června (za heydrichiády) začalo zatýkání i na Pardubicku. Gestapu se podařilo zjistit adresy konspiračních bytů, které používal i Alfréd Bartoš. V jednom z těchto bytů nalezli i Bartošův archív, což vedlo k další vlně zatýkání a popravě všech spolupracovníků. Při svém návratu do již odhaleného bytu zjistil npor. Bartoš, že gestapu neunikne a ve Smilově ulici obrátil zbraň proti sobě. Smrtelně se zranil, byl převezen do nemocnice, kde druhý den zemřel.

Jiří Potůček, radista skupiny se přesunul do Bohdašína odkud ještě vysílal až do 26. června. V obci Končiny u Červeného Kostelce se ukrýval u sedláka Antonína Burdycha. Gestapo na něj připravilo zátah 30. června 1942, ale Jiří Potůček se 

z obklíčení prostřílel a dal se na útěk. Hledal úkryt na několika adresách, ale byl všude odmítnut. Vyčerpaný usnul 2. července 1942 v křoví u obce Rosice nad Labem, kde byl ve spánku zastřelen českým četníkem.

V souvislosti s působením skupiny byla Němci 24. června 1942 vypálena obec Ležáky, popraveno 37 spolupracovníků skupiny z Pardubicka a 15 spolupracovníků z okolí Červeného Kostelce. Mezi popravenými byli i přítelkyně A. Bartoše, matka A. Bartoše, otec, matka, sedm sourozenců a pět dalších příbuzných J. Valčíka.

 

Zhodnocení operace.

Operace Silver A je hodnocena jako jedna z nejúspěšnějších operací vyslaných z Londýna. Skupina splnila veškeré úkoly, které jí byly uděleny. Její členové prokázali velkou statečnost a morální kvality