Poručík Bohumil Menšík
(* 11. listopad 1921, Drahanovice, + 20. leden 1984, Prospect, Oregon, USA) byl československý voják a příslušník operace Destroyer.
Mládí
Narodil se 11. listopadu 1921 v Drahanovicích. Otec Bohumil byl četnický strážmistr, matka Duka, rozená Heričová byla v domácnosti. Měl dva sourozence. Obecnou školu absolvoval ve Lhotce nad Bečvou, gymnázium vystudoval ve Valašském Meziříčí a posléze ve Frenštátě pod Radhoštěm v roce 1939.
V exilu
Koncem prosince 1939 odešel přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Bejrút do Francie, kde byl prezentován do československého zahraničního vojska. Bojů o Francii se nezúčastnil.
26. června 1940 byl evakuován do Anglie. Tam byl zařazen k telegrafní četě. 1. února 1941 byl povýšen na svobodníka. V září téhož roku byl přeložen do Vojenské radiové ústředny.Během roku 1942 byl postupně povýšen na četaře. Po absolvování školy pro důstojníky v záloze v roce 1943 dále působil na VRÚ. Od 22. dubna do 17. června 1944 prodělal v rámci výcviku pro plnění zvláštních úkolů tělovýchovný kurz, parakurz a spojovací kurz. Následně potom byl vyslán do kurzů tajných inkoustů a hospodářské špionáže. Po zařazení do skupiny Destroyer byl odeslán na vyčkávací stanici.
Nasazení
Spolu s Tichým byl vysazen 4. července poblíž obce La Troche v okupované Francii. Přesunuli se do Paříže, odkud navázali radiové spojení s Vojenskou radiovou ústřednou a pomáhali organizovat československé odbojové skupiny. Z osvobozené Francie se vrátil v lednu 1945. Byl opět zařazen k VRÚ a povýšen do hodnosti podporučíka telegrafie.
Po válce
Do osvobozeného Československa se vrátil 5. června 1945. Přidělen byl na MNO a následně povýšen do hodnosti poručíka. Z armády odešel na vlastní žádost v lednu 1946. Jako telegrafista MZV působil v Hamburku a v Paříži, odkud se v roce 1948 nevrátil do Československa. Po krátkém pobytu v Paříži odjel do USA. V roce 1949 mu byla odňata vojenská hodnost.
Vyznamenání
1944 Pamětní medaile čsl. armády v zahraničí se štítky Francie a Velká Británie
1945 Československý válečný kříž 1939
1945 Československá medaile Za zásluhy I. stupně
1945 Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
Operace Destroyer
Operace Destroyer byl krycí název pro paradesantní výsadek vyslaný během II. světové války z Anglie na území okupované Francie, organizovaný společně zpravodajským odborem exilového Ministerstva národní obrany a britskou SIS.
Složení a úkoly
V původním, plánovaném složení byl výsadek tříčlenný, vinou zranění velitele při výcviku zůstal dvoučlenný. (Velitel Hugo Weyrich při cvičném seskoku padákem si způsobil dvojitou frakturu kotníku a z výcviku byl vyřazen. Po doléčení se vrátil zpět k MNO.) Výsadek byl tedy tvořen rotným Karlem Tichým a čet. asp. Bohumilem Menšíkem. Jejich úkolem bylo pomáhat Čechům a Slovákům sjednoceným v Československém národním výboru v organizování odbojové skupiny Československé bojové družiny a předávat zpravodajské informace do Londýna.
Pro tento účel byli vybaveni radiostanicí Jakub. Oba příslušníci desantu Francii dobře znali, Tichý v ní žil od roku 1928, Menšík v ní pobýval při emigraci z protektorátu.
Činnost
Desant byl vysazen 2. července 1944 u La Troche, 50 kilometrů od Paříže. Po ukrytí materiálu do Paříže došli pěšky a ohlásili se na kontaktní adrese u starosty pařížského Sokola J. Lukeše, u kterého se ukryli a odkud i vysílali. Odbojáři zajistili vyzvednutí materiálu a přepravu do Paříže. První spojení s Londýnem Menšík navázal 16. července. S vysíláním depeší byly problémy, neboť Menšík používal radiostanici se slabým výkonem a vysílání bylo navíc rušeno provozem jiných stanic. V radiových depeších byly do Londýna odesílány žádosti zejména o zbraně; Bojová družina měla výzbroj špatnou. Než však mohlo dojít k zorganizování výsadku, vypuklo 19. srpna v Paříži povstání, kterého se zúčastnili i členové výsadku.
Koncem léta 1944 ještě plnili funkci radistů pro vojenského atašé československé exilové vlády ve Francii a začátkem roku 1945 se vrátili zpět do Anglie.
Bohumil Menšík
Československá medaile
Za chrabrost před nepřítelem
Poručík Bohumil Menšík
Bohumil Menšík
Karel Tichý
Hugo Weyrich