"O dva dny později, 24. června, jsem byla se sestrou vyzvednuta Němci ze Včelákova. Odvezli nás do Pardubiček na Zámeček. Tam nás vehnali do velkého sklepa. Muže postavili metr od sebe, obličejem ke zdi, ženy a děti se mohly volně pohybovati. Když chtěl někdo pití, nebo jít na záchod, musel v doprovodu vojáka. Asi kolem 7. hodiny večer přišel gestapák za námi a hlásil, aby šly matky a děti s ním do kanceláře. Šla jsem první, tam dostala Bohušla a Miluška a každé dítě ceduli na krk. Byla z tvrdého papíru, na ní napsáno, jak se jmenuje a kam přísluší. Gestapák šel se mnou chodbou zavolati druhou matku s dítětem, mně nařídil, že pojedu s dětmi. Voják mě musel doprovoditi do nádrvoří, kde stál autokar. Tam každá matka za mnou dítě dovedla musela zpět. Předposlední přišla Marie Hrdá a řekla mi, že Ležáky hoří. Poslední byly holčičky Šťulíkovy."

Poválečná vzpomínka Marie Kouřílkové, převzato z knihy Pardubický Zámeček a jeho osudy od Jiřího Kotyka

Poté se 13 dětí ocitlo v Praze v tajném útulku gestapa, kde byly drženy dva týdny. Během této doby bylo zkoumáno, které dětí je schopno poněmčení. 7. července 1942 byly děti s dalšími třemi z Lidic odvezeny do polské Lodže. 11 dětí z Ležáků bylo umístěno v průchozím táboře. 25. července 1942 byly ležácké děti s největší pravděpodobností zplynovány ve vyhlazovacím táboře v Chelmnu.